Kde se zpívá...
Kde se zpívá...
Teorém označovaný sloganem „nic není zadarmo", říká, že v množině všech myslitelných krajin žádná strategie nefunguje lépe než náhodná procházka v ní. K tomu, aby se podařilo navrhnout lepší strategii, je nutné alespoň něco o krajině vědět a strategii přizpůsobit. Je obtížnější procházet se po povrchu Měsíce, nebo se toulat lidskou myslí, duší?
Mám ráda diskuzi, kde se neargumentuje a nevysvětluje. Kde se spíše zpívá. Kdy každý si něco trylkuje a občas jsou slyšet harmonické tóny a občas disharmonické. Ale pořád řečené /zpívané plyne svým tempem, a každý si přinese či odnese něco, co pozvedává Ducha a uzdravuje tělo. Možná již jsme se ocitli na prahu možnosti tvořit novou civilizaci. Zpívající, nehmotnou, ale ne zcela virtuální. Přenášením myšlenek a emotivních podnětů do prostředí, jež je tvořeno digitálně. Před sebou monitory, sledujeme vývoj „života", jehož impulsem jsou naše bezprostřední nálady. Věříme, že cokoliv vložíme do počítačů, na druhé straně Příjemců ožívá. Jsme šiřitelé obrazů, které sami tvoříme. Jsou to obrazy o nás, kohokoliv, kdo se hry zúčastní. Jeden by možná myslel, že konečně máme prostředek vytvořit svět bez hrubosti, bez násilí... svět, ve kterém hledáme jeden druhého, a především sami sebe.
Komentáře (22)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
otázkou tedy není to co je obtížnější...tvorba je zpěv...mnou ožívá svět...
14.03.2024 10:38:31 | enigman
tohle mě hodně zaujalo, milá Helen... jen mi to teď moc nemyslí, takže se (doufám) ještě vrátím:)
12.03.2024 20:47:15 | Sonador
Ano, jeden by možná myslel .. a ono zatím ..
Představa virtuální "zpěvohry" je za mě, ve světě jaký zde, myslím světě stále poddimenzovaného, co ne a ne se pohnout výš, je zatím spíše nemožná. Pakliže se jakýmsi "zázrakem" ocitne ve vyšších dimenzích, pak je možné připustit, dorozumět se a dojít ke konsensu i formou etikety beze slov, může být, pro někoho různou výší tónů a laděním, pro jiného intenzitou vibrací okolního prostředí, je už věc životní filozofie, instinktu či "prosté" víry. Citliví jedinci, pravděpodobně i zvířata, jsou senzorická i ve světě současném, kde skrz neutuchající lomoz už sotva najít tichý kout.
Tedy Helen, musím říct, že myšlenka básně je úctyhodná a je pobídkou se o to alespoň pokusit. A na začátku by jen možná stačilo odejít od strojů a vyběhnout za humna.
10.03.2024 16:31:04 | Vivien
Milá Vivien,
děkuji za zajímavý a velmi pěkný komentář, moc jsi mě potěšila. A velmi souzním s Tvým závěrem, možná by stačilo....... mohu-li, dodám, blízký kontakt, vložit svoji dlaň do dlaně nejbližšího člověka, prožívat společné úsměvy... není nad to :-))
Děkuji, krásný večer :-)
10.03.2024 19:11:27 | Helen Mum
...a můj zpěv zní jak krákání vran...;-) a je zadarmo...
10.03.2024 12:40:57 | Marten
Od malička se u nás doma zpívalo, nikdy nikdo neřešil, jestli dotyčný zpívat umí nebo ne, důležitým bylo, že zpěv přinášel radost :-)) Děkuji za zastavení, Martene :-)
10.03.2024 15:38:06 | Helen Mum
...přesně tak jsem to myslel...;-)...to o té diskuzi mi připadá jako Hudba Ainur od Tolkiena...
10.03.2024 20:12:47 | Marten
Ale jde to pěkně i s vysvětlováním a argumenty:-)
https://youtu.be/6nsBBmrmJMc?si=NewHVeNAFUJBFE_a
09.03.2024 21:28:14 | Žluťák
Děkuji, Žluťáku, mám radost z Tvého komentáře :-))
10.03.2024 15:35:42 | Helen Mum
To jsem rád, Helen, Mozart nikdy nezklame:-)
10.03.2024 15:42:01 | Žluťák
....Helenko milá....sedím ve vlaku a skrze první tři věty v druhé části jsem se přihlásila....ty "píšou"....Ji./úsměv/
09.03.2024 20:19:41 | jitoush