u pípy

Na hasičský vůz se dívám ve čtyřiceti s takovým
nadšením, že na mě řidič několikatunového
monstra zabliká. Než jsem to pochopil, a zamával,
byli pryč. Podobně jsem to měl u hospody,
když jsem si vzal pivo ven a díval se na lidi,
co šli z autobusu a šla tam nějaká slečna a pro
sebe si říkám, ta se s mnou nikdy nedá do
řeči a jak šla okolo mě do obchodu, tak
pozdravila, odpověděl jsem něco jako brd,
nějakou dobu mi to trvalo, a taky najednou
byla pryč. V té hospodě byla servírka, která
byla vdaná, povídali jsme si u pípy, chutnalo
mi od ní pivo, teď už je víc jak rok nemocná
a tak už na tu směnu nechodím.



Nebo jednou, jak se opravovala fasáda na škole,
nedomrle holuba vyletělo z hnízda, vzal jsem
ho domů, ten holub se naučil lítat ven z klece
ventilačním otvorem v okně a postupně jich
začalo přibývat, i když je to prý dobrá polévka,
z mých holubů budou šampioni, pro mě
už jsou to šampioni, a tak jim na zahrádce
stavím holubník.

Někdy se dá zbohatnout na vyklizení pozůstalosti,
co všechno se dá najít na půdách za trámy nebo
u komína, staré fotky, harmonika, kolovrat za několik
tisíc dolarů, mince ve sklenicích za desítky
tisíc korun, které nálezce rozdal dětem, aby
se mohli hrát na obchod. Já si díky Avii a řidiči,
který pomáhá nakládat, jeden obchod otevřel,
někdy je to spíš skladiště.