třeba jednou zapomenu
třeba jednou zapomenu
a stále se vzdalujeme,
křičím na tebe, ale přes
to prázdno se neslyšíme,
už nikdy tě nepozvu na
zmrzlinu, neuvaříš pro
nás dva večeři.
Noc je tak dlouhá a k tomu
to ticho, taky mi narostlo
docela břicho, už nechci
trápit další ryby, u řeky
měl chatrč a žil tam na věky,
najednou život nemá chybu,
ve vězení vzpomínek.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Nedávno jsem se ocitl v hluboké úvaze a řešil jsem dilema, které mě vedlo k dialogu s Bohem.
V tomto rozhovoru jsem vyjádřil svou touhu po dokonalé paměti. Toužil jsem po schopnosti zapamatovat si každý detail, každý pocit, který ve mně životní situace vyvolala.
Chtěl jsem uchovat vzpomínky na všechno dobré i zlé, co mě potkalo,
protože věřím, že právě tyto zkušenosti mě definují, kým dnes jsem.
Vždyť co by byl člověk bez svých vzpomínek?
Vzpomínky jsou jako mozaika, která tvoří obraz naší identity.
Každý kousek, ať už je to radostný okamžik nebo bolestivá zkušenost,
přispívá k celkovému obrazu našeho života.
Rozhodl jsem se, že nechci zapomínat ani na drobné detaily,
protože i ty mají svůj význam.
Každý úsměv, slza, každý pocit štěstí nebo smutku, mě definuje.
Přesto si uvědomuji, že nést v sobě tíhu bolesti není jednoduché.
Bolest může být tíživá, ale zároveň nás učí odolnosti a síle.
Přijímám tedy, že vzpomínky na těžké chvíle jsou stejně důležité jako ty šťastné.
Každá překážka, kterou jsem překonal, mě posílila a zřejmě mě i více zušlechtila.
Je to proces vývoje duše.
Věřím, že vzpomínky jsou darem, který nám umožňuje růst a učit se.
Bez nich bychom byli ochuzeni o poznání,
které nám pomáhá lépe pochopit sami sebe i svět kolem nás.
Na druhou stranu zas, existuje nebezpečí,
že velmi traumatizující vzpomínka nás může ochromit.
Bůh to asi zařídil dokonale, že zapomínáme...
Na jednu stranu zapomínáme,
na druhou stranu si naše duše v sobě nese ozvěnu všeho, co jsme prožili.
Aspoň já tomu věřím.
13.03.2025 20:51:00 | malé srdce
Tyhle dlouhé kritiky se vždy z ničeho nic objeví,
a mě nutí zamyslet se, přede, Ti za Tvou úvahu
děkuji.
Vzpomínky, taky mi někdy přijde, že jich bylo moc,
a některé vzpomínky, nevím vůbec proč mám.
Člověk prý nejraději vzpomíná na pěkné věci v životě,
snad Tvé hovory s Bohem nejsou toxické, na to mi
přijdeš chytrý dost, abys to poznal.
Já asi nikdy nemám prázdnou hlavu, takže vzpomínky
mám, ještě jednou díky.
13.03.2025 21:16:24 | dělnický básník a prozaik
Vzpomínky by neměly být vězením
pokud jsou - je něco špatně
chatrč u řeky? tak to mne napadlo
že tohle břemeno života
má sobě kus romantiky...*
13.03.2025 18:11:45 | cappuccinogirl
to místo u řeky je za duši,
díky
13.03.2025 20:14:07 | dělnický básník a prozaik
za duši nebo za duší???
jestli za duši, zatra, komu ses upsal, příteli???
a jestli za duší, tož to mi vůbec není jasný umístění:-))) potřebovala bych lokalizátor:-)
máš fajn texty... tvářej se povrchově, ale to jen tvá dílka klamou tělem*
13.03.2025 21:24:29 | cappuccinogirl