Děsivý svět

Byla tmavá noc, taková, při které není vidět ani na krok. Nevím, kde jsem ani, jak jsem se tu ocitl, ale jedno vím jistě že mně něco tlačí dopředu i proti mé vůli, že i přes mojí nechuť musím jít s proudem. Řvu, vztekám se, odporuji ale...Je to marné sílu proudu nezastaví 1 člověk, natož kreatura jako já. Smutně smířen se skutečností pokračuji skrz tmu vstříc osudu. Cesta je posetá trním, překážkami, a když si myslím, že už jsem vše překonat vždy my osud naloží ještě něco těžšího a těžšího. Šáhnu do kapsy tam břitva, sice si nepamatuji že bych ji viděl ale co teď?. Přiložím břitvu k ruce a říznu. Bolest je silná, ale není to tak zlé. Řežu znova, znova ta bolest je osvobozující… Vidím světlo už blouzním, nebo to nebylo tak zlé, snad stačilo vydržet chvilku a bylo by vše jinak... To se já už nedozvím . Vzdal jsem to dřív než jsem začal.