Poslední Štědrý den s maminkou

.
Neuměla jsem si nikdy představit, že se člověk opravdu vrací s vyšším věkem do děství. Tak jsem to tedy poznala.

Moc ráda trucovala, dělala schválnosti a měla stále nějaká přání.
Ale splněním ani jednoho jsem jí nepotěšila.
Poručila si nějaké jídlo, ale žádné nikdy nepochválila. Jednou bylo moc slané, jindy zase neslané nebo bez chuti.

Měla u sebe chladničku a krmila mi psa. Musela jsem jí nechat nějakou činnost, aby se necítila zbytečná.
Já měla v kuchyni lednici s mrazákem.
Jednou začala hudrat, že chladnička je na prd, že se jídlo pro psa už třetí den kazí.
Můj tehdejší přítel jí tedy do pokoje dal naši ledničku a nám její chladničku.

Dva dny byl klid. Třetí den začala vykřikovat, že lednička je na prd, že jídlo pro psa je moc studené, ať si jí strčíme někam.
Přítel opět v klidu obě vyměnil.

Jindy se zase čílila, že telefon v chodbě pořád zvoní a ona k němu musí chodit z pokoje, že by byla raději, kdyby ho měla u sebe.
Přítel jí ho tedy s úsměvem dal do pokoje. Dva dny byl klid.
Třetí den nás seřvala, že pořád někdo volá, že se ani pořádně odpoledne vyspat nemůže, ať si ho stříme někam.
Přítel jej opět s úsměvem umístil zase do chodby.

Po čase se rozhodla, že chce do domova důchodců. Snažila jsem se jí to vymluvit, že tam nebude mít svůj klid, že neuslyší televizi (měla doma k ní sluchátka, protože už špatně slyšela).

Kdepak. Naopak, jak zjistila, že já to nechci, běhala na úřad téměř každý den, až si domov důchodců vydobila do dvou měsíců !!! Tehdy se na něj čekalo i dva roky. Tak si asi umíme představit, co tam musela vyvádět, že jej měla už za dva měsíce.
No chudáci zaměstanci si tam s ní užívali, ale to by bylo na delší povídání.

Za rok jsem jí přivezla na Štědrý den domů.
Byla miloučká, usměvavá, jedla bez reptání a netrpělivě čekala, až přijde Ježíšek s dárky.
Ježíšek konečně přišel a ona nedočkavě vyhlížela, co jí nadělil. Už si nepamatuji, co jsme jí koupili, ale ona vždy jen vzala každý dárek do ruky a odložila na stranu, aniž by se podívala do balíčků.

Sledovala však zvědavě, co Ježíšek nadělil nám a na každý náš natáhla ruku a povzdechla si smutně:

"To bych chtěla taky".

Když jsem si rozbalila dárek od ní, koukala jsem jako puk :D
To samé přítel a dcera.
Dostali jsme každý krabičku Lentilek :D

Všichni jsme úžasem jásali a maminka měla velkou radost.