Perličky

 

 

Není nad to, když je člověk schopný zabloudit v cizí zemi. Takoví jedinec nebo jedinci si potom musí umět dobře poradit.

 

„Tak co teď, Mařko?“

„Kdybych uměla alespoň kváknout slovo italsky nebo anglicky.“

„No, přeci tu nejsme jediní, kdo přijeli z Čech!“

„Hledej někoho, kdo vytáhne z tašky chleba s řízkem nebo paštiku, to je naše jistota Karle!“

 

 

 

Poklidný povánoční večer v hospůdce, kde se rok co rok schází pravidelně pár jedinců, kteří si jeden druhému ztěžují, kdo má horší Vánoce.  

 

„Tak co Miloši, co jsi dostal letos od ženy pod stromeček?“

„Ani se mě neptej Pepíčku.“

„Neříkej, že zase hovno!“

„Jo hochu, kdyby aspoň to hovno, prej sem si svýho Ježíška prochlastal přes rok.“

 

 

 

Jde si takhle muž středního věku vesele okolo zahrádek a vidí tam svého nejlepšího kamaráda, jak trhá na žebříku třešně a u plotu stojí hlouček malých dětí, které zvědavě sledují celou situaci.

 

„Ahoj Rudo!“

„Nazdar kamaráde!“

„Tak se ti to přece vyplnilo!“

„Co se mělo jako vyplnit?“

„Říkal jsem ti, že až sundáš tričko a vylezeš na strom, že můžeš provozovat zoologickou zahradu, podívej se, kolik tady máš návštěvníků, kteří se přišli podívat na chlupatou opičku.“

 

 

 

Poslední rozhovor při autohavárii před smrtí není dobré zlehčovat!

 

Muž:   „Není ti nic zlato?“  

Žena:  „Auto je určitě na odpis!“

Muž:   „A tobě se nic nestalo drahoušku?“

Žena:  „Necítím vůbec ruce, jsem tu celá zaklíněná!“

Muž:   „Z toho si nic nedělej, já jsem na spodek nehybnej celej.“

Žena:  „Co budeme dělat?“

Muž:   „Neboj se zlato, vidíš tu osůbku s pláštěm a kosou na rameni?“

Žena:  „Ta nás z toho jde vysekat?“