prázdné oči v jasné tmě

lidé se navzájem srážejí na kolena
a pak se snaží zvednout si náladu
nevidí ten paradox
a tak v noci brečí pod peřinou

dusím se vztekem
vztekem z bolesti
a omlouvám se za všechna ta slova
co jsem kdy vypustila tvým směrem

tiše soudím vlastní jednání
a zároveň křičím, puká mi hlava
dokola hledám toho, kdo mě pochopí
jenže pokaždé najdu jen prázdné oči