Vytváření hezké iluze

Posadil se na vyhlídce za městem, kde se před jeho ustaranýma očima otevírá široký obzor koloběhu mravenčího života. Upřeně pozoruje pohledy kratšími i delšími socialistickou šeď barevného města, která se skrývá pod slupkou umělé krásy a aranže. Pozoruje zářivá světla pouličních lamp, protáhlé kolony aut, zdánlivě připomínající nekonečné šišky štrůdlu, které jsou nejen barevné, osvětlené, ale ke všemu troubí jako pominuté. Když jsou hory plechu a plastu uvedeny do pohybu zeleným světelným signálem na křižovatkách, vystartují jako hlodavci z nory, ženoucí se za potravou.

Rázem chlapcův zamyšlený zrak upoutává první vánoční výzdoba. Všelijaká barevná světélka, blikající jedním směrem, po chvilce směrem opačným, a nakonec přeskakující jedno přes druhé, až ho rozbolí hlava. Svítivé billboardy s vánočními nabídkami, slevami marketů na vybrané zboží, pořádané mikulášské a vánoční akce pro děti i dospělé.

Začne mu z toho všeho zvonit v uších. Ba ne, jsou to dunivé zvony malého gotického kostelíka za jeho zády opodál, které svolávají katolíky k podvečerní modlitbě, aby společně požádali Boha za odpuštění menších i větších prohřešků. Chladným zimním večerem se rázem line příjemný zpěv kostelního sboru, který zahřívá u srdce, potlačuje negativní myšlenky zatěžující chlapcovu duši. Přinutí rty lehce rozevřít a pousmát se, mávnout nad všemi starostmi rukou a zasnít se pohledem do neviditelných hvězdných drah.

V myšlenkách vládu starostí svrhne pocit míru a radosti, které chlapec touží zažívat každý den, ale nedaří se mu to. Je těžké přesvědčovat svoji mysl, že něco krásné je, když to krásné není. Proč si má o skutečnosti vytvářet iluzi a nepočkat na tu pravou krásu, které je v našem životě poskromnu.

Do dnešního dne si v podvečer chodí na vyhlídku pokládat tu jednu a samou otázku. Proč je pro člověka snadné vytvářet náročnou hezkou iluzi s leckdy dobrým úmyslem, když její vytvoření jednoduchou a skutečnou krásu potlačí?

https://www.youtube.com/watch?v=zOCHqB5JMBk