Placebo sušenky

          Občas mě to přepadne a něco upeču. Tentokrát to byly sušenky s levandulí. Nadýchané, sladké a křupavé sušenky, které provoní celý byt.

Vytáhla jsem plech z trouby a přihnal se můj přítel, který zrovna trpěl rýmou.

 ,,Jé, ty jsi pekla?" zeptal se a horkou sušenku si dal do úst.  ,,Ty jsou výborný," řekl a začal si sušenky skládat na talíř. 

 ,,Nech mi něco. Chci vzít holkám do práce."

 ,,Žádný strach. Ty, Luci, tam je nějaký listí," prohlíží se sušenky.

 ,,No, o to jde. A není to listí, je to bylinka." 

 ,,Bylinka? Není to náhodou marihuana?"

 ,,No jo, prokoukl jsi to," přikývla jsem mu a jeho výraz se úplně změnil. Široce se usmál a spěchal s talířem sušenek, o kterých si myslel, že jsou s veselou travičkou, do obýváku. Snědl jich asi dvacet a pak se začal usmívat tak blaženě, že se nešlo vedle něj tvářit vážně.

 ,,Jak je ti?" zeptala jsem se.

 ,,Je mi skvěle. Jsem tak uvolněný."

 ,,No jo, takové zázraky dokáže levandule."

 ,,Levadnule?" zeptal se přítel a zamrzl mu úsměv.

 ,,Ano zlato, je to jen levandule," řekla jsem a smála se mu.

 ,,Jsi blbá," řekl uraženě a odešel do ložnice.

Když jsem tam za asi deset minut šla za ním, ležela u postele jen prázdná dóza, do které jsem dala asi třicet sušenek pro kolegyně do práce a můj chlap ležel v posteli, spal a u pusy měl ještě drobky.

Uraženost zahnal tím, že sežral úplně všechno, co jsem upekla.

Placebo efekt tedy funguje i na sušenkách.