Postupem času každého z nás dostihne zlomová chvíle, kdy si člověk uvědomuje, že se blíží do finále svého životního závodu. Někdo musí překonat velké finále brzy po startu, když ho zastihne zcela nepřipraveného, jiného překvapí tam, kde by to vůbec nečekal.
Je ovšem spousta těch, kteří běží dlouhý životní maraton. Věk, kdy člověk prosí Boha v tichých modlitbách ráno u snídaně, na nedělní mši nebo večer před usínáním pod peřinou. Žádá, miluje a děkuje, za každý okamžik, který může prožít s těmi nejbližšími, se svojí rodinou. Ačkoliv se z obrovského bochníku času každý den ukrojí další krajíček, nesmí přemýšlet nad tím, kolik mu dalších takových vlastně ještě zbývá.
Nejdříve je člověk šťastný, že může vidět štěstí svých dětí, vidět vyrůstat svá vnoučata, být naplňován rodinou pohodou i láskou. Věnovat svůj čas koníčkům, na které nedá dopustit. Postupem času však začíná zjišťovat, že se mu přeci jen něco vytrácí ze života, ubývá jich jako hub po prvním přízemním mrazíku a každá taková ztráta srdce velmi zasáhne a bolí. Ano, správně, jsou to přátelé, které člověk sbíral celý život. Lidé, kteří tvořili podstatnou část jeho života, kteří s ním společně vyrůstali, kteří mu rozumí. A pak vlastně člověka začínají přepadat myšlenky typu: "Tak kdy bude na řadě já? Už jsem téměř nejstarší ve svém okolí."
Dny, kdy mu začne připadat, že si nemá s kým popovídat, dny, kdy mu umírá nejeden přítel během roku. Dny, kdy chodí poslední zbylé přátele navštěvovat do domova důchodců. Dny, kdy ztrácí chuť do života a má spoustu pochmurných myšlenek, okamžiky, kdy by vše vzdal.
I přesto bojuje se svými myšlenkami, snaží se věnovat svým zálibám a nemyslet na to špatné. Je tu pro nás s babičkou pokaždé, když je potřebujeme a doufám, že my zrovna tak pro ně. A já mu za to ze srdce děkuji, že tu pro mě a moji rodinu je a věřím, že ještě nějakou chvíli bude, pokud Bůh dá, kterého rovněž prosím každým dnem za trochu času.
Dědo, děkuju za tvoji životní cestu, tvoji skromnost, upřímnost, spravedlnost, víru a vše, čím si se pro mě stal vzorem. Už je to 83 let, co rozdáváš lidem kolem sebe radost a vyplňuješ jedno z těch nejdůležitějších míst v mém srdci.
....Tak doufám,že si Tvé poděkování mohl přečíst,musím říci,že má
skvělého vnuka....zrovna dnes jsem shodou okolností četla rozhovor
s jednou ženou,kterou její dědeček velmi inspiroval k tomu,co teď
dělá.Byl rozený vypravěč a rodina jej přiměla,aby sepsal knížku.
Jeho vnučka později začala vydávat "vzpomínací" knížky,které napomáhají
propojování generací,které "oprašují"vztahy mezi dětmi a prarodiči.
/"Babičkářství"/....jsi skvělý,Kubi.....Ji./úsměv/
03.12.2017 22:10:10 | jitoush
Moc ti děkuji,
prozatím nečetl, ale věřím, že se odhodlám a přiložím mu tohle psaní s věnováním k vánočnímu dárku. :-).
Na článek se rozhodně podívám a rovněž děkuji za název knihy, myslím, že neprohloupým, když si ji najdu a případně si ji koupím nebo zkusím sehnat v elektronické podobě. :-)
Moc ti děkuji jitoush :-)
03.12.2017 22:56:17 | Kubíno
Moc krásné vyznání lásky, Kubíno :-)! ST
03.12.2017 04:28:23 | Fany
Pravdivé převelmi anádherné...
03.12.2017 00:15:31 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA