Rozhá(o)zená

 

 

Rozhá(o)zená

 

Došel sis až ke mně,
přes desatero let

a řadu všedních dní.

A teď, přes více, či méně

nepovedená manželství,

přes dosud nepochopené

souvislosti všemožných vztahů,

mi zničeho nic sdělíš,

že bys mě chtěl pomilovat...
Jsem, jak pracně rozhá(o)zená

rubiková kostka.

Noc už si párkrát lízla

přes má nezakrytá záda
a já ne a ne ...chtít spát.

Mám rozevřenou náruč,

klín i dlaně a poblíž fotku...

Víš, to tehdy ,

tehdy mohlo se vše stát.