Zrcadlo pravdy

                      foto: pixabay

ZRCADLO PRAVDY

stojím před zrcadlem
a nějak se nevidím
jen snad ty oči
mi někoho připomínají
ano, musel jsem ho znát
teď s pamětí musim se trochu prát
nějak tenkrát neměl na kabát
a tak do hospody v zimě
jen v tričku chodíval tam hrát

v zrcadle teď vidím bílý vlasy
pár mi jich sahá až na ramena
teď jeden zrovna vypad
já hrůzou začínám sípat
a sinavět
nejsou to jen slova co mě tak trápí
je to už pořádných pár vět

pomalu odšoural jsem se od toho zrcadla
stejně jsem mu nevěřil
teď únava na mě nějak padla

no usnul jsem

když jsem se vzbudil
vzpoměl jsem si na podivnej sen
nějakej dědek v zrcadle se na mě šklebil
místo mojí tváře já viděl obraz tváře
který nějak nepasuje do mýho kalendáře

čerstvý kafe jsem ještě ani nedopil
a už slyšel jsem klič v zámku
moje žena přišla právě z nákupu
vzal jsem ji tašky
pomohl z kabátu
pak rychle vjel jsem ji pod sukni
a šáhnul mezi nohy

"počkej, přestaň teď
ty jsi jak malej"
vím že řekla to jen napůl vážně

"jak mladej, lásko"
opravil jsem ji

"jak mladej"

pak pohled mi sklouznul do otevřeného diáře:

zítra mám narozeniny

pak pro sebe:

malej mladej