Svatomartinská
Svatomartinská
Svatomartinská
Přečetla jsem si,
co jsem kdysi psala
a teď tu jen tak sedím
a znovu hledám souvislosti.
Je to o nás a i když jsem
někdy vypustila svoji roli
tu tvou jsem ponechala, vždycky!
už od prvního společného čaje.
Víš, ...a je mi, tak nějak zvláštně,
odněkud prosakuje bolest,
někde se rozlévá smíření
a tam, kde už nic nečekám,
zdá se, stále vystřeluje láska.
Sedím tu na své nemotorné židli,
semknutá nepochopitelnou bezmocí,
se zcela zbytečným přesvědčením,
že tu nedělní husu, díky tomu všemu,
zase v tichu obrečím.
.jpg)
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...Chjo Peti.....Ji.
08.11.2024 21:09:16 | jitoush
Nedělní husa se nekonala,nemohly se sejít všechny děti,tak jsme tenhle oběd odsunuli.
Mít je všechny pohromadě...a šťastné...to je úplně o jiném vnitřním pláči...
Díky Jitul:)
16.11.2024 07:12:38 | Dreamy
tahle
mě opravdu oslovila
jednak
dáváme s En
husu dělat dnes
před půlnocí
aby byla zítra v poledne hotová
(I když
nejíme maso
ale
přijedou děti a vnoučara)
a pak
ten primární příběh
vidím
že utečou dekády
a některé věci se nepohnou z místa
svým způsobem
se jedná o jistotu
možná o něco
s čím nepohneme
ale opustit špatné místo
nebo člověka
není hřích
pokud setrvání
vyvolává bolest
je rozumné
jít
a to
za každou cenu….
protože
nikomu
nic
nedlužíme
jenom sami sobě…
PS1: vzpomeň si prosím
na tu malou Péťu (pěti
desetiletou…)
a její ideály
to jsi Ty
hájíš práva všech
okolo Tebe
klidně
na úkor sebe
ale
kdo stojí
za Tebou?
kdo ochraňuje
tu malou Péťu?
pokud to nikdo nedělá
je to jenom na Tobě
protože
jí to dlužš…
PS2: klidné dny ;-)
PS3: přeju si
za Tebe
aby to byla smyšlené próza...
08.11.2024 21:01:18 | piťura