Střípky skla

Vítr skučí, dveře skřípou.
Slzy mě v tom tichu neodmítnou.
Smích a pláč je léčivý,
není to marnivý.
Sedím na posteli,
jsou tři hodiny ráno.
Můj milenec mi před chvíli řekl ano.
Rudá růže, černá smrt,
na všechno jsem se vyprd.
Letivá jak střela v tichu,
uklání se v pohodovém psychu.
Sedím na posteli, nemůžu spát,
trápí mě myšlenk, co se to mohlo s tebou stát?
Přesypací hodiny, ozonová vrstva.
Cvak došel kyslík, mohla bejt dávno mrtvá.
Užívám celodenní pohody,
dám si se smetanou jahody.
Oči žhavé jak diamanty.
V tom nejtemnějším tichu,
nezradíš svojí pýchu.
Děti se radují,
obrázky duhové si malují.
Temnota ve mně mizí,
vztek a nenávist jsou mi cizí.

Na louku si ulehám,
svůj osud si vytesám.
Střípky skla povytáhnu na papíru,
a nebudu se utápět v lihu.
Maková panenka pláče,
div se nerozkouká na lahváče.
Třpytivé hvězdy plujou po nebi,
máš svoje zázemí,
pár hlupáku za dveřmi zavřeš jim a máš svůj klid,
nemusíš přeci takhle depresivně žít....!!