Pustina na kraji rašelinišť

Podej mi lebku,

lámu hůl

mezi ostnem a stínem .

 

To tvá kostra 

hoří démanty mysli

a květy zrcadel.

 

Když mě chytili a svázali

jako buvola

před obětováním.

 

Ještě tisíc nocí

než zemřu

v loďce pod skalou.

 

Křičím : 

,, To jsou mé děti "

V pustině na kraji rašelinišť a vášně .

 

Kolik zubů z mého života

si navlékneš kolem svého krku

SMRTI !

pověstná a v říji.

 

zůstávám uvázaný ke stromu

uťali mi ruce

a hlavu položili na kámen

 

Rituál rzivého meče

a chvění úst perel ...

 

Teď se tu vznáší čarodějky

s očima dýmu

nahé se míhají

v pavučinách a zrcadlení.

 

Vyptávají se na mne

mlčím a zapírám,

bezhlavý a prázdný

 

Mé Já je hladinou

nad níž se rojí jepice.

 

Usínám, propadám se v kámen ...