Noční let nad městem

Slzy nebe
to je déšť, který mi stéká po tvářích
tuto noc jsem nejosamělejší bytostí ve vesmíru
ulice jsou prázdné, když jimi bezcílně procházím
jen abych nalezla útočiště pro svou ztrápenou duši

Mé oči vzhlíží ke hvězdám
s tajným přáním odletět z pozemského údělu
slyším jen kapky deště dopadající na kamennou dlažbu
a své tiché kroky, které mizí ve tmě
pouliční lampy ozařují jen mou smutnou tvář
možná se mi to všechno jen zdá
i já sama jsem jenom sen

Na hladině řeky se odráží půlměsíc
stojím na mostě a pláču pro krásu
jsem tu jen já a ten nedefinovatelný pocit ztráty
krása a bolest, které nemohu vyslovit
mohu jen plakat
plakat pro lásku, kterou nenalézám v sobě ani v druhých

Možná mě neznámý mladý muž sleduje z okna
zatímco kráčím se svým zoufalstvím pod nočním nebem
možná se cítí sám jako já
vidí mou touhu milovat?
vidí hořet ten malý plamínek lásky?
cítí mou osamělost a slyší můj vnitřní pláč?