Stopa

Lavíruji nad propastí strachu, lidského charakteru.
Jak moc je osvobozující nevědomost.. Více bere, či dává.
Spousta z nás nechceme vědět nebo vidět, co vše se v životě stává.
Ovládání penězi s pocitem nesmrtelnosti, chodíme jako pávi v zahradě, kde květu není, jen rosa slz je naším pokrmem.
Nejsou to věci materiální, co nás dělají vzácnější v očích těch pár vyvolených.
Jen dobré činy, ty zanechávají stopu.
Mít možnost pomoci je pocit krásně spalující, jedinečný.
Už jen tím, že si mohl.. A nečekáš za ten projev malého dobra,odměnu v podobě chladného kovu.
Pokaždé,když tak učiníš, jsi blíže k pochopení sama sebe a že nic není více, než zdraví a mít na blízku své milované.
Co stále věří v dobro, tedy i v Tebe.