Jsme

Těžké myšlenky na dně sklenky
zdají se lehčí.
Hříšné představy, pak tě pozdravím
a svět je hned hezčí.
Mám to já a máme to všechny.
Ten pocit, že služba měla už skončit.
Že máme dávno mít padla.
Užívat si středního věku.
Nekoukat na zásobu léků
a přebytky špeků.
Za oboje se stydíme
I když pořádně nevíme
proč.
Tvrdíme, že je nám jedno,
co si o nás kdo myslí.
Přitom po očku i uchu sledujeme každou reakci.
Každý smích zní nám jako posměch.
Každé odvrácení tváře jako zhnusení.
Každý přísný pohled značí odsudek.
Vlastně už jsme vynesly rozsudek.
Samy nad sebou.
Jsme hnusný.
Jsme starý .
Jsme hloupý.
Jsme.
Jsme a toho se musíme držet.
To jediný je pravda.
Totiž že jsme.
Tedy zatím.
Teď a tady.
Tak s tím něco udělej.
Každý neměl to štěstí, že je.
Tady.
S námi.