poslední z nás

 

       Tam daleko

       tak vysoko

       slunce jen chabě svítí

       tam v Mokajských horách

       kde není místo k žití

       v říši stínů

       ve zdech prokletého domu

       jedna žena přebývá

       s démony rozmlouvá

       duše mrtvých konejší

       zvířata loví a pojídá

       pozdě na lože uléhá

       kameny, lebky a peříčka

       hadrové panenky bez očí

       už těžce se jí dýchá

       den za dnem počítá

       marnost svého bytí

       na smrt čeká

       na den zúčtování

       až smrtka zaklepe

       třikrát na dveře

       naposled vydechne

       poslední z nás

 

       čarodějka z Mokajských hor