Poutníku osamělý
Poutníku osamělý
Kdysi chtěla jsem být
ne hledačem nejzazší pravdy,
jen letět s bílými oblaky
za obzor dnů,
snad na jiné planety,
kde láska a touhy nebolí...
postavit z lučního kvítí dům,
vykřesat z pazourku plamen,
aby až z hájů a vrcholků hor budeš se vracet,
poutníku osamělý,
našel jsi teplo a klid,
otevřel okno duše, vpustil dovnitř hvězdy,
sluneční svit,
věřil, že šťastným lze být...
(neboť mysl vždy v sobě štěstí obsahuje)
pak spolu rozletět se s bílými oblaky
za obzor dnů,
kde budeme pouze já a Ty
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Krásná báseň, která vstoupí jemně až do nitra duše.
14.03.2020 21:50:38 | Jaruška
já budu raději ohněm..ten lítá taky...:-)
26.05.2015 20:54:54 | básněnka
Já vím, ty jsi živel, Básněnko :-)) ale i v pokoře a tichosti bývá skryta síla!
Mám tě ráda :-)
Děkuji za tvé zastavení, považuji si toho.
26.05.2015 21:19:03 | Helen Zaurak
o hledače pravd nikdo nestojí :-)
23.05.2015 21:49:10 | hledač
.. a ty jsi hledačem čeho, aha? :-))
Děkuji ti za úsměv, Hledači :-)
24.05.2015 07:31:28 | Helen Zaurak
...krásně napsaný, moc se mi Tvá báseň líbí..ST:-)
23.05.2015 21:30:51 | Nikita44
Milá Nikito, mám radost z tvých slov :-) A já myslela, že se líbit příliš nebude, moc mě těší přijetí mého textíku. Říkala jsem si, kdyby se jednomu čtenáři líbila, nepsala jsem nadarmo.
Jsem moc ráda, děkuji ti, Nikito :-)
24.05.2015 07:30:26 | Helen Zaurak