Představo

Ruku tvou kašmírově hebkou

bych mohl držet až

do skonání svého, které

jistě přijde dříve,

než ty vůbec

zestárneš.

Je to jisté

a zároveň tak pošetilé se to jeví, když

vezmu na mysl, že my dva

tak

rozdílní a nesmířliví a přece stále se

přitahující dva lidé

žijeme tak symbiózně a

překážky, co jiným strasti přináší, nám

vymykají se obloukem.

Opravdu jak

nepředstavitelně idylicky se jevíme

veřejnosti a jak

NEVĚŘÍCNĚ pohlíží na nás rodiny,

které dávno zanevřely nad osudem

svých zbloudilých potomků.

Víš já

jsem nikdy netušil, že něco

tak krásného lze vůbec

zažít

a jen ty mě můžeš dovést za horizont, však

ohlédnout se musím

zpět na tebe a zjistit prvně, zda

vůbec

...

JSI?