Uvěřit...
Uvěřit...
Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_
Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš?
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé... Koho chce přelstít lidská touha?
.
.
Zpoza času do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
jako když jsme sami, když chceme být sami,
když se mýlíme,
a já nevěděla...
Pohlédni. Sáhni.
Mám strach
o nás, otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,
a vůbec se nesnažím předstírat,
že nasáklých sladkostmi...
Na mžik chci znovu uvěřit_
Komentáře (15)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Milá Helen, objevila jsem tvůj profil zde na literu až nyní, nejsem tu dlouho a objevuju postupně. Ani nedutám ... tak bych asi popsala svůj momentální pocit u tvých děl. Děkuju.
03.07.2020 01:49:30 | Vivien
tady už chybí jen kosmická loď :-) tvá slova se vznášejí.
PS:předposlední řádek mi nesedí...jiná spojka
06.07.2019 20:57:09 | Danger
...přiznám se,milá Helenko,že ta původní,jak říká Now,"čerstvější"verze
této básně je mi nějak bližší,připadá mi plynulejší a jaksi myšlenkově
"srovnanější".....prostě mi sedí více.....ale je zajímavé pozorovat
Tvé "pohyby"slov.......Ji./úsměv/
16.06.2019 18:37:02 | jitoush
Děkuji, Jituško, za Tvé zastavení a upřímná slova, samozřejmě, raději bych, kdyby se Ti tato přepracovaná verze lépe líbila, za sebe, vnímám ji jako niternější, více odpovídá mému vnitřnímu světu... i záměru, co jsem si slovy přála sdělit... Mám dojem, že se časem k textu ještě vrátím, určitě se některé subjektivní stavy dají lépe a pravdivěji ztvárnit, já to v tuto chvíli neumím.
Velice si vážím upřímnosti, moc a moc děkuji, s pokorou.
Hezký podvečer :-)
18.06.2019 20:31:02 | Helen Zaurak
A to je dobré vidět práci s textem. Osobně nejsem příznivcem "předělávek" a i zde mi původní text přijde živější ( čerstvý ). Díky za to nahlédnutí tvoření.
16.06.2019 05:26:10 | Now
Mnohokrát děkuji za nahlédnutí i za komentář, Miroslave, vážím si každého upřímného náhledu. Moc děkuji! :-)
Hezký den :-)
16.06.2019 09:49:44 | Helen Zaurak
No jejda, já se sem chodím radovat. A za pomoci takové poezie se mi to i vede..:)
16.06.2019 13:36:45 | Now
Helenko, otisky snů k nám patří stejně jako vláha lásky na okvětních lístcích našich srdcí...co nebylo utkáno ze snů bylo jen nazdařbůh uhněteno z plastelýny všednosti...Tvůj text mě okouzlil nejenom virtuozitou artikulované imaginativnosti, ale též naléhavostí vyřčených obav***:-D ST*
14.06.2019 21:29:51 | Frr
I Tobě, Jiří Frráčku, ze srdce a s pokorou děkuji, za krásný a jímavý komentář, dotýká se srdce, dojímáš :-) vážím si Tvého porozumění... Moc děkuji :-)
15.06.2019 13:41:06 | Helen Zaurak
Přepracované jsou více empatičtější. Je to jako zpověď nostalgicky postiženého nitra. Ten příměr k NEKONEČU vesmíru mnohé o touze naznačuje. Je to opravdu dobré a Tvá poetika je mi blízká.
14.06.2019 20:44:47 | šerý
Děkuji Ti, Šerý, velmi si cením Tvých slov; ano, je cosi v nitru, co stále se dere na povrch... Moc a moc Ti děkuji, s pokorou.
Děkuji :-)
15.06.2019 13:36:40 | Helen Zaurak