Klícky
Klícky
Chvíli se zdálo
že za sluncem je ještě jedno slunce
okolo ruch, jen ve mně ticho
a není to o tom, že tu jsme
a potom nebudeme...
lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,
soucit, přátelství, štěstí... ale i pochyb zavanutí
všudypřítomné nic
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
čím drobné života jsou sny?
mohl bys mě vzít za ruku
daleko
přes neznámé kraje
kde každý kámen je jiný
do skal vytesané klíny
platanů rozložitá loubí
listí, šum a jas
dech, v němž byliny se snoubí
zvonky vyzvánějí v stráních
a stromy vrhají k věčnosti stíny
beránků stáda kdes
nesmírem rozhozených hvězd až kam se rozpíná touha
Komentáře (29)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
... milá Helen, ve Tvých textech, jakoby to slunce skrze paprsky jiskřilo :) až ke čtenářům... Moc ráda jsem četla. Již teď se těším, až si k Tobě přijdu zas *
19.10.2023 23:46:07 | narra peregrini
Narruško, ze srdce Ti děkuji za milý a vlídný komentář, moc si ho považuji... děkuji :-)
20.10.2023 20:09:19 | Helen Mum
fantazie, ach to je taková krása Helen
Marty poet
19.10.2023 19:37:22 | kudlankaW
S pokorou děkuji, milý Márty, jsem Tvým zastavením velmi potěšena :-)
19.10.2023 19:43:55 | Helen Mum
Moc hezká báseň...nejen úvodní sloka, jak píše Vivien, ale obě, prostě celá, je nádherná.
Rozhodla jsem se plakat, je silné emotivní sdělení.
Chci abys mne vzal za ruku a vedl až ke kraji touhy...to je veliká naděje pro oba.
Připomnělo mi to knihu Paula Coelho, „U řeky Piedra jsem usedla a plakala“. Otevřela jsem okno i své srdce. Slunce zaplavilo pokoj a láska moji duši.“
Všiml jsem si, že u tebe stále platí, že méně je více.
18.10.2023 16:34:42 | blues
Nedokážu slovy vyjádřit, jak velkou radost mám z Tvého komentáře! S každým mým textem váhám, zda ho tu zveřejnit, nikdy si nejsem ničím jista... S pokorou Ti děkuji, Blues, za úsměv! :-)
18.10.2023 20:04:19 | Helen Mum
To já děkuji Helen...básně přirovnávám k obrazům, a i když jim nemusím rozumět, přesto si mi mohou líbit.
Líbí se mi, jak jsou v nich slova kladená, jak je posloupnost slov často překvapivě řazená. Líbí se mi spojování běžných slov, kterým mezi verši nebývá těsno a jako by samy o sobě byly neuvěřitelně nadané, někdy přirozeně a nevědomky, jindy s něžně srozumitelnou obrazností, barevností jazyka stvrzují životnost poezie, její obraz i emocionální zážitek.
A co teprve, když v básni jemná myšlenka přeteče přes hranu verše, aby v zápětí, nad tichem rozhozených hvězd, dolétla s neustupující touhou ke čtenáři a unesla jeho sny, co nejblíž k zemi.
Prostě umíš přinést klid do hlučného včelína.
P.S.
Víž, jak voní střed naší galaxie? Někde jsem četl,že: “Voní jako rum a maliny. Střed naší galaxie tvoří ethylformiát, je to stejný plyn, který rumu dává vůni a maliním chuť.“
Přijde mi to jako pěkná pitomost. :)
20.10.2023 14:04:06 | blues
Děkuji Ti, Blues. Nevím jak voní střed naší galaxie... ale vesmír je možné slyšet, poslouchat... obsahuje totiž nabité částice (plazma), které dokážou šířit nejrůznější druhy vln včetně zvukových, i když vzhledem k velmi nízké hustotě plazmatu ve vesmíru jde spíše o jakési lokální vibrace, ty však je možné převést do audio podoby :-) Nejde tedy o autentické zvuky, i tak jsou ale fascinující. Jakoby vesmír byl tajuplným místem pro symfonii z jedinečných zvuků planet, jejich měsíců, celých galaxií, pulsarů. Je to velmi zvláštní hudba...
http://kuc.cz/hoayuh
The Neptune's sounds
Zajímám se o vesmír, kosmologii... Děkuji, moc a moc, Blues, děkuji za podporu, velmi pro mne znamená. :-)
20.10.2023 20:15:06 | Helen Mum
K vesmíru jsem tíhnul odjakživa, ale více jsem k němu přilnul s přečtením knihy Zdeňka Kopala (přední světový astronom, nar. v r.1914, v r.1937 odešel po studiích do USA, kde po vypuknutí války zůstal. V r.1951 přesídlil do Velké Británie. Umřel v r.1993): „Zpráva o vesmíru“. U nás vyšla v překladu z angličtiny v r.1976. Od té doby se poznání vesmíru o mnoho posunulo, ale pro mne rozhrnul oponu vesmíru právě Z.Kopal.
Ta plynová koule hezky šplouchá a hučí jako moře. Pustil jsem si zvuky všech planet, Země ta zní příjemně vyrovnaně. Děkuji za tip.
21.10.2023 17:46:04 | blues
milá Helen, to je tak jemná krása... a podle mne skutečná poezie, uložím si a - děkuji...
17.10.2023 23:12:07 | Sonador
Milá Katrin, s pokorou Ti děkuji, mám radost, pokud se Ti text něčím líbí... jsem šťastná :-))
18.10.2023 19:56:34 | Helen Mum
Už roky můj vkus se s tvými verši bratří. Nikdy mě tvé (byť nepočetné) práce nezklamali Helen.
Krásná práce.*
17.10.2023 22:06:24 | šerý
Jsi tolik laskavý, děkuji Ti, Šerý, mnohokrát děkuji, velmi mě těší Tvá přízeň... :-))
18.10.2023 19:54:25 | Helen Mum
Jemné zavanutí...a přece se slova ve mně zachytávají...a já jsem tak ráda, že jsem Tvou křehkost mohla číst...
17.10.2023 19:53:12 | ukrytá v máku
Helen, ta úvodní sloka .. je nádherná .. a vesmír dokonalý, když se vším, co má, od kamene až do poslední vdechnuté myšlenky dokáže "nadějně" pracovat.
17.10.2023 19:50:38 | Vivien
...Helenko...jsem nesmírně vesmírně ráda za tuto Tvoji poezii.....jsem v pocitech na podobné vlně..vlnce,snažím se tedy.....to není vzdorovitá,okázalá naděje.....je to ta Naděje,vyslovená z hloubi...niterná jak vánek,ovšem mající Sílu větru,který sílí,když se to propojí....není to vítr bořivý,ale veskrze tvořivý...nesmete,ale přinese nové "Tvary",jež se skládají v celek Bytí.......Tvé verše mají v sobě tvořivého ducha........na to je potřeba upínat pozornost.......Ji.
17.10.2023 19:43:41 | jitoush
Milá Jituško, neumím psát poezii, nejsem básník... za to Tvé texty a i tato reakce jsou plny lidské křehkosti, snahy o porozumění, vlídnosti.... děkuji za Tvůj vstup, moc si toho vážím, děkuji :-))
17.10.2023 19:50:54 | Helen Mum
....Nebudu tvořit "odpor"k Tvým slovům.....není mojí parketou někoho přesvědčovat........nebo se přít,zda ano,či ne......
Ovšem pro mě osobně jsou Tvé verše veskrze poezií...když drnká se v pocitových hladinách,když se mohu při čtení zasnít,ale i vztyčit se,když vnímám své emoce,když slova plynou mezi hlavou a srdcem.....možná bych našla pro sebe spoustu "když",ale netřeba.....mne se Tvé verše dotkly.....Ji./úsměv/..asi že máme obě v sobě,i když každá po svém, někde kousek křehkosti,která ovšem v sobě skrývá Sílu.....není tam boj...ale i tak s ní můžeme "vyhrát",ale prostě jiným způsobem...../úsměv/
17.10.2023 20:01:35 | jitoush
to je nádherný dílo...poetický, silný...a to grafický provedení to zvedá o další level...skvělý nápad
17.10.2023 19:35:38 | cappuccinogirl
Kapučínko, děkuji mockrát za vlídné přijetí... mám radost, pokud Tě text oslovil, obrovskou!! :-)) moc a moc Ti děkuji, pěkný večer :-)
17.10.2023 19:47:06 | Helen Mum
Nádhera!:-*
17.10.2023 19:35:01 | Žluťák
...a někde za rohem nepřeberného vesmírů je takový SLUNKO, že je zdrávo a prospěšno se k němu upínat..
JE TO KRÁSA HELENKO TĚ ČÍST*** díky Bohu za Tvé - snad bych je nazval ódami na štěstí... ST* :-D*
17.10.2023 19:34:14 | Frr
Jiříku, tak ráda Tě tu opět vidím!! Jsem velmi potěšena, moc Ti děkuji :-))
17.10.2023 19:43:07 | Helen Mum