Loupežníkův konec

Koruny stromů zář luny proniká,
hubený mladík spravedlnosti uniká.
Štěkot psí a dusot koní,
pozdě chlapec své slzy roní.

Vzpomínky na život se nyní vkrádají,
jako živé obrazy před očima běhají.
Rodiče nemel bůh k sobě je vzal,
teplo domova ten chudák nikdy nepoznal.

Začal krádeží jídel a s postupem času,
podlehl volání svého vnitřního hlasu.
Obávaný loupežník co okrádá druhé,
ne jen bohaté, ale dokonce i chudé.

Jednoho dne stal bandy se vůdce,
bodnutím ukončil život jeho předchůdce.
Svědomí černější než v komínu saze,
za svou drzost nyní zaplatí draze.

Lidé nebudou u soudu svým časem mrhat,
psi už dohání ho a začínají maso trhat.
Za vraždy, loupení a znásilňování,
zaplatí loupežník nyní tou nejdražší daní...