Absurdní svět

Absurdní svět

Stojíš a okusuješ březovou kůru,
v pavučinách uvízl den.
Vydáváš se na svou poslední túru
potkáváš domy bez oken a stěn...

Choulíš se zimou, hladem třeseš se
před očima se Ti tmí,
bojuješ každý den a už ani nechceš
co bude následovat asi víš...

Chvilka nepozornosti uvádí Tě do rozpaků,
bezejmenní padlí andělé se válí kolem
vydáváš se toužebně naproti smrti, hladovým vlkům
nepláčeš, ať cpou se zbylým torzem...

Absurdní myšlenky ve smyčkách blednou,
zbarvený sníh a vzduch krví nasáklý
jdeš tam, kde údy už nervou
kdes bez masek, kdes nahý...