Anotace: :::
Astry ve váze
kulka na váze
minomet na kuchyňské lince.
Slyšel jsem šepot psa
pardon…štěkot kočky...
Nakonec jsem přeci jen
něco uslyšel-
Výjimka, že dnes obědváme
-a přece nejíme-
Venku jsem zahlídl
potulnýho snajpra
sejmul holubici
ze země
hodil jí
PRÁSK!
sníh v kalužích…
Výjimka, že dnes večeříme
a ještě větší pravidlo:
-že se možná i najíme-
-a co že jsem to uslyšel?
To už si nepamatuju.
Nemám čím!
Všechno je vždycky jinak, jen si toho zpravidla hned nevšimneme... Chaotický je svět, nestálé je naše místo v něm, sotva něco zahlédneme z jednoho úhlu, už to neplatí a my sami vzápětí z jiného úhlu můžeme pozorovat leda tak to, co jsme už byli, málokdy to, co právě jsme... Prchavost okamžiku nás transformuje do několika světů současně a my nevíme, který je ten pravý - možná žádný, možná všechny, máme si snad vybrat...? Nebo to někdo udělá za nás...?
Bez velkého přemýšlení to ve mně způsobilo gejzír podobných asociací - nevím (a není to ani pro čtenáře podstatné), jak jsi to myslel zrovna Ty, co Tě asi tak mohlo inspirovat, ale otvírá to jakési záklopky, účinkuje to... A to je fajn... ;-) ST
10.01.2016 00:13:12 | Amonasr