Zvuk meče

ZVUK MEČE

 

Robert Šustr

 

Hradba se strašlivě hroutí,

stromy se ve větru kroutí .

Nasáta země krvi válečníků se zármutkem rmoutí.

A Já mám strach ,že moje tělo a duši žal také brzo zkroutí.

 

Vnitřně strachem hnán,

smrtí obelhán.

Tváří obrácen ,

životem poražen,

ležím v bahně.

Nevidím, neslyším,

pouze bolest ,

bolest nad porážkou

nad ztrátou, nad neúspěchem

v sobě cítím kvést.

 

Nemůžu se hnout nemůžu utéct.

Nemůžu bojovat , nemůžu tuto bolest unést.

Jako zlomený zbabělec vypadám.

Jako zničený zoufalec se jevím vám.

 

Duše a tělo přesvědčují mě , že naděje a víra

opustila mě.

Část mého já však odmítá se s touto pravdou srovnat právě dnes.

Smrt volá mě do svého náručí.

Já však ,,ne” říkám ji.

Protože z dáli slyším hlas,

že dnes ještě nepřišel můj čas.

 

Za svitu hvězd ,

já slyším zdáli ozvěnu zvuku mého meče větrem se nést.

Rázem vím, že  s tímto mečem v ruce ,

bojovati měl bych dnes přece .

Najednou v sobě odvahu, čest a sílu cítím za pádu dešťových kapek kvést.

Vlastnosti , které každý bojovník měl by ve svém srdci nést.

Sám vím , že na každém dnes otázka jest.

Zda vstaneme a bojovati budeme či lehneme a víckrát se nezvedneme.