ani letos

ani letos nemůžu
příjít na hranici města
tolik se snažím
rozmotat tramvajím
pulsující klubko

doprostřed, kde vyjde labyrint
se kdysi patřilo zvonit na srdce
/snad proto tam teď skládají kameny/

v noci se mi zdají koťata
jak prchají v hebkých houfech
ze dveří obou katedrál
ve dnech stavím jejich tlapkám
vlídný chodníky /s křižovatkou/

se všemi pak mluvím o hebkosti
/krajiny za plotem/
oni ale dál nehybně zdobí zdejší mosty

:vysklívání dešťových hodin:
když prší, jsme na čas trosečníci refýží
dalekohledem na mince z nábřeží
můžeme vyhlížet
to co prochází řinkotem skrze nás