otisky světel

redon
když zavřu oči
a budu se moc snažit
možná se potřetí probudím
uprostřed tvého snu
Vincente
uprostřed toho negativu
lánem byl mi samet křídel
teď hrajeme si na přítomnost
krajina a příliv po sté
sněhem potažené město
hoří slídou na fasádách
jako horký jazyk šelmy
hladí v žilách odlévaný kov
giliam
zahrady se přelévají
přes vlnolamy nábřeží
a po konečcích květinových prstů
z mostu seběhlo ráno
kartářky dál předpovídají počasí,
vzduch voní předčasně
vycházející z kouřových úst dusí nás jeho zlato
všude míjíme samotu ; marně přede v motorech ukrytého života
jsme tu někde alespoň spolu ; v naději uschované mezi bilboardy
dlaněmi lze zahřívat
uprášený měsíc
než zapadne za náměstí jen můj cizí obrys
vyždímám z bílé mocnost podušek
s hladkostí chladných věcí touhy
praskne bublina dne
má můj způsob paměti
jak nesmím říkat ne
než se převalí
ostrý kamínek v botě
proto dýchám do dvojitých skel
rotuje v nich kompas živé vody
zamlženě ukazuje na jih
jaro nám ze všech ran
nakonec unikne