Pocity

POCITY

Jirka

 

 

V Blansku nedávno

 

O autorovi:

Je to vůl, skoro o všechno přišel, ale o duši ne.

..............................................................................................................

 

Ranní

 

Ráno, město, terasa, klid.

Mlha je všude.

Všude krása.

Kouří chlapec, vlastně děda.

Je mu hezky v tom tichu.

Andělé všude kolem.

Je život krásný, nebo ne?

Ptá se.

Je !

Stojí za to žít !

 

 

Šílený

 

Kdo to řekl ?

Kuš !

Vidí věci, kteří ne !

No a co ?

Jen se mu žene hlavou něco navíc.

Tak třeba kámen, kořen, mech.

Obyčejný, že ?

Pro něj jsou to skaliska, pahorkatiny, džungle.

Pak list, jak všední !

Má žilky, mění barvu, když přijde jeho čas.

Nebo tma.

Nerozžíná světlo, vidí svoje.

 

 

 

Mlhy

 

Jsou mlhy nad krajinou.

Je to krása pohledět.

Zvoní zvon nad dědinou.

Vstávej,člověče u těch mlh posedět.

Posedět a snít.

Mít v duši klid a mír.

Mlhy, ach jo, tak se v nich ztratit.

 

 

 

Černo

 

Valí se mrakové různí do duše mé.

Duše na to, Vy volové nechte mě být.

Odpovědí je ticho a temno.

A duše na to, kde jsou ti útočníci ?

Nevím, povídám jí a ona klidu nenabude !

 

 

 

O čase

Kdy už bude víkend ?

To je strašný !

Kdy už přijde moje milá ?

To se nedá vydržet !

Kdy už se budem milovat ?

To je doba !

Kdy už dostanu přidáno ?

Zasloužím si to !

Kdy už bude léto ?

Ta zima je strašná !

Kdy už bude uvařeno ?

Hlady nevidím !

Když přijde neodvratná nemoc a konec !

Už tak brzy ?

 

 

O řeči

Původně mluvili všichni česky.

Ano, ano, všechno bylo fajn.

Pak došel jeden, takovej studenej blonďák.

Prej, proč by se nemohlo říkat u všeho der,die,das ?

Tak se mu to u některých ujalo.

No, zkoušeli to různí.

Někteří prej si si a jiní zase nemtudum.

Pak došel jeden, no to byl konec.

Prej hello. To jsme teda čučeli !

On už blbeček ani nevěděl, co je to šušeň.

Prej pořád make it, no chápete to ?

 

 

 

 

 

Chlapec

Jde chlapec dědinou.

Je šťastný, ale on to neví.

Těší se na třešně, fotbal nebo kolo.

Myslí na Jiřinu.

Onehdá mu utkvěl v mysli její zadek.

Má černé kudrnaté vlasy a velké oči.

Neví, chlapec, co s tím.

Seděla vedle něj v kině. Nádhera.

Budou brzy ořechy, ale on myslí na ten zadek.

Ale co s tím počít ?

Byl s děvčetem, měla krásný prsa a dovolila mu vše.

Stal se mužem ?

Neví.

 

Muž

Zde muž, chlapák, no teda.

Je mu tak od do.

Prostě síla.

Je dravý, silný, prostě borec.

Ale v jeho duši je zmatek.

Pracovitost, síla, neodolatelnost ?

Pcha !

Jsem přeci něžný, umím pohladit tělo ženy.

Někdy smrdím.

Někdy jsem připraven udělat neskutečné.

Mám toho v sobě hodně.

No, nezabili byste takovýho vola ?

Žena je klid.

Muž je vzruch.

Občas zuří.

Mlčí.

Neovládá se.

Je to prostě jen obyčejný muž !

 

Žena

 

Chlapi mi říkali, jak je úžasná.

Úsměv, krok, šarm.

Fajn, beru.

Podívej se, jak jsi to zaprasil, dovím se doma.

Jsem tvůj králíček lásko, dím.

Ale, nech toho a přezuj se.

Vlna jejich kroků mě dostane.

Její stehno.

Její prsa.

Její zadek.

Chlapi měli pravdu.

 

Muž u marketu

 

Stál muž u marketu.

Střední věk ?

No, kdo ví, snad !

Všude frmol, auta, lidi, nákupní košíky.

Bylo mu fajn, viděl i oblohu.

Divil se, že může být krásný i takový cvrkot !

Těšil se na svoje děvče.

Až uvidí její oči, úsměv.

No řekněte, je to normální ?

Je !

Milující duše si nevybírá !

Je hezké někoho mít.

 

V krajině

 

Jdeš krajinou v mlhách.

Vše je měkké, je snadné snít.

Les je laskavý.

Citíš to člověče ?

Podívej se na tu krásu !

Mech, stromy, listí.

Cítíš tu vůni ?

Slunce vychází a vše rozpouští.

Je hodné, vím.

Ono ale neví, že v jeho jasu se ztrácí ta melancholie okamžiku.

 

Pole

 

Taková blbost, pole, pche !

Ale ty se mýlíš chlapče !

Podívej na ty tvary !

To čučís, co ?

Krásná vlna, jako ženská zadnice.

A tam, zas bříško.

Žádný ozim, ale pupík ženy v rozpuku.

Jdi dál a dívej se.

Je tu i klín, chlupatící se v budoucím žitě.

V brdcích pod hájem je možno tušit prsiska.

Krajina v polích je jako krásná žena.

Pojďme se s ní laskat.

 

Sloupečník

 

Jdeš  Sloupečníkem, no paráda.

Krásně zurčí.

Povídáš mu, zdar kamaráde.

A on ? Jen zurčí !

Slyší tě ?

Ale jo, slyší !

Samozřejmě, že o tobě ví,

ale nemá čas na nějakýho otrapu.

Jeho úkolem je téci dolů

a vybírat zatáčky v meandrech.

Tobě to ale stejně stačí, jste spolu.

On si klidně teče.

A ty na to s úžasem zíráš.

No řekněte, není to nádhera ?

Je !

Soutok

 

Valí se řeky, říčky, potoky.

Hle, tady jeden.

Šumí si údolím.

Přeskakuje frajersky kameny, omílá břehy.

Zprava, zleva přitékají bezejmenní.

Sílí, je to chlapák.

Je mu fajn, jak mohutní.

Když v tom, cosi většího se žene z boku.

Oj, té vody !

Zdar, volá na něj.

Ale on neodpoví.

Jen ho pohltí.

Panna Maria

 

Stála tam už dlouho, byla dřevěná.

Do náruči jí dali dítě, taky dřevěné.

Ve zděném přístěnku bylo docela fajn.

U nohou květiny a vyhořelé svíčky.

Proč tady jsem ?

Včera večer si tady sedli dva.

Měli se k sobě a nakonec skončili v trávě u jejích nohou.

A divně se svíjeli.

Pak nadělali krapet povyku.

No, docela hezký, řekla si.

Už byla tma.

A ji podivně zasvědilo v dřevěném rozkroku.

Tunel

Jde chlapec tunelem.

Jen kapky určují prostor.

Bojí se tmy.

Zakopne.

Jo tak, kdyby ho někdo pohladil.

V dáli krapítek světla.

Duše pookřeje.

Bude líp ?

Pilina a štěpka

Potkala se pilina se štěpkou.

V lese, jak jinak.

A pilina povídá,

oj jak ty jsi blbě hrubá.

Podívej se na mě, jak jsem jemná.

A štěpka na to, to máš dobrý,

ale dlouho nevydržíš !