Jsem jak jsem

Nespím... jsem.
A tajím, když myslím, že dělám jen to..
Že spím.
Dělám, tedy jsem..
Noční můrou i snem.
Hodnou stvůrou, osudovým přeludem.
Vyhranou strunou, rozebraným nástrojem.
Co ladí, neladí s jeho bytím.
Tu lehkost žití, ten pocit unést za sebou
Jak stopy minulosti vláčet tak těžké jak
Nohy, za které Tě někdo chytí..
Jen se nezamotat při tom do svých
DNA nití.
Před sebou neutečeš.
Už Tě to dobíhá.
Dostat se z té pavučiny někdy k nepřežití.
Lehko dolů, navrch hůře.
A dělám, co můžu, co každý může.
Druhé (nad)zvedám z židlí i ze země.
A když sama padám...
Pak, už zas... jen tak. Sama.
Ten pád, celkem rychlý.
Se sbírám.
I bez Tebe.
V sobě hledám...
Přítele..
Tak jako nový den.
Co bude.
..a Je...
Ráno.

...nespím. Jsem.