Fyzikální přitažlivost
Fyzikální přitažlivost
Až tam, kde končí realita.
A začíná něco, čemu ani ty sama nerozumíš.
Rozplynout se v nich na subatomární prach.
Nechat se rozervat tvou přitažlivostí, srovnatelnou s gravitací černých děr.
Protáhnout se labyrintem singularit.
A nechat mě nahlédnout, až za tvůj horizont událostí.
Kde spolu můžeme potichu anihilovat.
Za excitace Hawkingova záření.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
...za ohybem sublunárního času chytnu Tě kol bulemického pasu..odhybernujeme se se až někde v El Pasu - v narativně reálném presumtivním explodujícím kvasu...:-D*
17.04.2019 10:32:37 | Frr
Druhý řádek už podivnost. Sen přece je mimo realitu, tak jaké "Až"? Tím jako bychom na stupnici snů zaváděli bod, kde končí realita. Sen je však celý nereálný. Zrovna v takovéhle "vědecké" básničce významová chyba. Domnívám se že i vím proč tam to "Až tam" dáváš - že ono ti připadá vzletné a tím pádem jaksi vhodné? Ale je to právě naopak, slova mají být především DOBŘE, a poezie pak vyjde sama.
16.04.2019 11:02:49 | Karel Koryntka
Tedy napsat, že v básni je významová chyba, uff, to je opravdu kritikův fail. Nezapomeň taky občas na vlastní reflexi toho, co tu píšeš. Já bych souhlasila s tím, že první a druhý verš je neuvěřitelné klišé, ale rozhodně si nemyslím, že se v básni dá něčemu říct, že je to významová chyba.
16.04.2019 11:36:36 | tall&curly