Belize 7.00.
Belize 7.00.
Na klaviatuře pošetilosti
větrá strmý tón
tma trnoucí
až z píšťal hrtanu
třepí se o lomovou zášť
přístav se do plavidel noří
( sláň moře, oliv slad )
vln hrn
cepuje
sloupoví Atlantidy
tříosý muzikant
obcuje se zobcovou dýní
stetson snědl žábu
a vydávil ji krempou
kosterní kolostrum vypito
po klíčkovou kost
na hrdle Sophie
chapadlo chobotnice
z plátkového zlata
od Gautiera
přisáto
do lůna sépie si kdosi
před třiceti lety
schoval prsten
v Belize, v sedm ráno
zavřela pekárna . . .
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...To bylo,jako chodit jinudy a být otevřený....zvláštní klaviatura,hraje se jinýma očima...Ji./úsměv/
30.10.2023 13:03:40 | jitoush
Milá Jitko, ty se vždycky dokážeš na věci poezie podívat z hory, (a s hůry), na kterou už nikdo jiný nevystoupí. Ta hora se jmenuje neoblomná humanita. Díky za ní.
30.10.2023 21:27:39 | Matahaja
....Milý Matahajo.....na díla,která mě nějak osloví,reaguji velmi spontánně....ovšem Tvá slova mě tak nějak zaskočila/v dobrém/ svým sdělením...nepřeceňuješ mě poněkud?
30.10.2023 21:48:35 | jitoush
Často nevnímáme, co je nám vrozené. Poskytuješ útočiště, nesoudíš, každý se může zastavit a je u tebe v bezpečí. Slova se lámou o tvé mateřství. A Mkinka je v tomhle tvoje sestra. Díky za to útěšné sourozenství. Nemluvíte. Hladíte.
31.10.2023 05:28:09 | Matahaja
...Sděluješ to k mému překvapení tak samozřejmě,jako bychom se "znali",až mě to krapet dojímá...ze srdce děkuji za Tvá slova......Ji.
31.10.2023 10:08:16 | jitoush
Nádherná a prošpikovaná až surrealistickými konotacemi.*
Závěr mi přijde "výsměchem" i rebelií k úmorné a řízené mašinerii světa. Radost číst si*
30.10.2023 12:54:59 | šerý
Šerý, někde se vraždí, jinde peče chleba, a já, uprostřed toho, ztracen. Nesouměřitelné dává vyniknout absurditě. Teatrum Mundi, řekl by hysterik.Trefils hřebíček a moc jsi mě potěšil. Díky.
31.10.2023 05:09:31 | Matahaja