Dětství

Kdo měl jak já dětství fajné,
kdo pod peřinou čet si tajně,
komu ještě vzpomínka,
zvedne tepy u vínka,
kdo nedělal vědu z rýmy.
Tomu píšu tyhle rýmy.

Když mi bylo kolem pěti,
zátočinou po paměti,
s bráchou šli jsme kopřivami,
vysokými jak my sami.

Strašila nás naše babi,
Nechoďte tam malí srabi,
jak Vás chytnou Poláci…
Ti neznají legraci,
půjdete pak po právu,
stavět polskou Varšavu.

Z Polska prostor je tu ouzký,
okouny, střevle či hrouzky,
na pytlačku lovit ryby,
chytit nás tak bezpochyby,
výpravy tam za řeku,
zaměstnají vařechu!

V příkopech u bunkru z války,
lovili jsme na žížalky,
nachytané ryby z Odry,
porybný byl chlapík bodrý,
tohle ale kdyby věděl
tak bych mnoho nenaseděl.

Kdyby věděl třeba taky,
Že tam chytali jsme raky!
K tomu pulce, žáby, čolky,
Zatím ještě prohrávaly holky!

Výpravy tam brzy ráno,
ještě aniž posnídáno,
vrátky šli jsme zadními.
Měli jsme furt prázdniny!