Na tom bílém koni,
nepřijel on zase,
stejně jako loni,
ožral se jak prase.
Udělal prý malou chybku,
nazvěme to odchylkou,
pod peřinou, hlavně v klídku,
už se viděl s kobylkou!
Myslel sobě,
jako robě!
Hlavu sklání,
má to zdání,
že chce jeho ženou být!
Ne a ne se rozsvítit.
Protřel tedy znovu zrak…
Kde to jsem? Ha funebrák!
Zvenku slyšet dutý smích,
a už padá bílý sníh.
Zapadá už taky tráva!
Kobylka? NE! Lila kráva!
Do novin pak zpráva skvělá:
Koník zdechl na COVID
zachovejte ale klid,
dobytek prý ví, co dělá!
Z jara kvetou bíle máky,
vlčí kvetou ale taky,
v upomínku první války,
třetí dneska slyšet zdálky.
Kolik že je po poledni?
Válka bude ta poslední!
Opiem tam koník běží
Hle už zase krásně sněží!