Od malička drahá paní,
zálibu mám v počítání.
To mi šlo vždy zcela snadno,
čísla nelžou, vím už dávno.
Hodí se to jistě v bance
na stavbě i sečíst třeba,
kolik čísel měla středa,
Jakého máš doma kance.
Z knížek čet, co k mání bylo,
téměř vše se mně líbilo.
Nejraději Pavla Otu,
třeba "Jak jsem chytal ryby",
samo Žáček bezpochyby,
ať vím, jak naladit v ženě notu.
Psaní ale moc jsem nedal,
rýmy jsem já těžko hledal,
potom přišla múza prvá,
která dodnes stále trvá.
Mezitím jsem běhal v hory,
navíc Lysou v tuhé zimě,
jedno je, že proklejí mě,
zpětně múzo „Im sorry“.
Maratony i ty ultra,
do roboty ob dva dny,
večer doma kámasutra,
plnil jsem si svoje sny.
Je mi sát,
tak vícekrát
se proto zasním,
své myšlenky dávám básním,
v zimě plavu venku v ledu,
ještě kolo jezdit svedu,
tělo ničím, zahradničím,
přesedlal jsem na bonsai,
nehledej v tom jinotaj
a Mariáš se mnou hraj,
samozřejmě lízaný????