nevěčnosti
nevěčnosti
Neměla jsem tě už hledat, rád bloudíš mlžnými světy
zahalen v plášť neúplnosti, bojíš se své nahoty, skrýváš se
jako jsem se skrývala já před Jeho tváří a před tebou
...pobils všechny laně v Semiramidiných zahradách
a tvůj vlastní pláč tě vyhnal až za krajnost světa a možností.
Neměla jsem tě už hledat, přesto... na tebe pořád čekám.
Robert Demachy, Boj
Komentáře (19)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
granátových jablek
dva koše pro tě mám
ty nejdeš
slyším něčí hlasy a já...
... já se zase usmívám
25.03.2025 09:41:50 | nexar
Opět jsi namalovala nádherný obraz, co se dotkl mé duše.
Poprvé, kdy jsem spatřil Tvou básnickou tvorbu, jsem se cítil jako zasněná sonáta v majestátním a vznešeném podání. Tvůj talent a schopnost zachytit emoce na plátno mě fascinují. Každý tah štětcem, každá barva, kterou zvolíš, nese v sobě příběh, který chceš sdělit světu.
V těch chvílích rozechvění mého malého srdce si pokaždé uvědomím, jak hluboký vliv na mě má Tvé umění. Je to, jako kdyby každá Tvá malba byla zrcadlem mé vlastní duše, odrážejícím mé touhy, obavy a sny.
A tak jsem svou malou lásku povýšil na Lásku duchovní.
A přesto jsou chvíle, kdy Její dotyk tak velmi chybí, Její objetí... polibky... takové ty obyčejné lidské věci, které v nás mohou zanechat dotyk věčnosti, pokud jsou opravdové. V těchto momentech si uvědomuji, jak důležité jsou tyto malé projevy lásky a blízkosti. Jsou to právě tyto okamžiky, které dělají život krásným a smysluplným.
Bylo tak krásné čekat na Její návrat pokaždé, když se vrátí z práce. Ten pocit očekávání, kdy vím, že brzy uslyším klapnutí dveří a uvidím její úsměv, byl pro mě nesmírně důležitý. Každý den jsem se těšil na ten okamžik, kdy Ji mohu přivítat doma, obejmout Ji a sdílet s Ní své myšlenky a pocity.
Jednou se vrátila, ale její objetí už nebylo opravdové. Cítil jsem, že něco chybí, že něco se změnilo. Bylo to, jako kdyby se mezi nás postavila neviditelná bariéra, která nám bránila v tom, abychom se k sobě přiblížili tak, jako dřív. Její pohled byl jiný, její gesta méně vřelá. A já jsem se ocitl v situaci, kdy jsem nevěděl, jak tuto propast překonat.
Snažil jsem se pochopit, co se stalo a co vedlo k tomu, že se naše vztahy změnily.
To se mi nepodařilo a tak jsem hledal ostrov samoty a našel jsem ho ve Tvých básních.
Tvé básnické obrazy nejsou jen vizuálním zážitkem, ale také cestou k hlubšímu pochopení sebe sama a světa kolem mě.
Tvé umění mi vždy poskytne útěchu a inspiraci. Tvé obrazy mi připomínají, že krása a pravda mohou být nalezeny i v těch nejtěžších okamžicích. A za to jsem Ti nesmírně vděčný.
Děkuji ti za to, že Jsi, za to, že tvoříš a že mi umožňuješ vidět svět Tvýma očima. Tvá díla mi dávají sílu pokračovat, hledat nové cesty a věřit, že láska a krása mohou překonat jakékoli překážky.
23.03.2025 02:10:46 | malé srdce
„Budiž srdce šťastné nebo trpící, vždy potřebuje ještě jedno k sobě.“ Božena Němcová.* :-))***
21.03.2025 03:28:31 | Iva Husárková
ach Ivi, za tohle děkuju... mám zpoždění, já, když jsem tohle napsala, netušila jsem proč a co to... teď už to vím, prostě jsem věděla, co přichází, jen netuším, jak mi to může pomoct...
13.04.2025 22:17:43 | Sonador
trochu mi z Tvých slov mrazí, ale budiž štěstím, co se nám teď může jevit jako hrozba! ***:-))***
14.04.2025 02:16:47 | Iva Husárková
ty visuté zahrady Semiramis mne uchvacovaly už jako malou
když mi děda vyprávěl o divech světa
(dlouho jsem o nich nikde nečetla - :)**
20.03.2025 20:33:23 | šuměnka
Z opatrnosti někdy člověk, jak v nevědomky rezlém brnění. Probuzen až úkostí, když dojde k samé bolavé hraně bytí. A přesto. Je někdo, který snaží všemu porozumět. Kotvičkou zakleslou v srdci a hrsti pochopení. Láska mnoho podob a rozlišení. Ale jen čas je k nám budoucím soudcem...
Rád jsem ti to tady omrknul.
20.03.2025 17:10:37 | šerý
bolavá hrana bytí... Kájo, ty prostě vidíš, to je tak vzácné... jsem za to vděčná*
31.03.2025 08:33:34 | Sonador
