Zpěvy nemilosti XVIII

Zpěvy nemilosti XVIII

 

Zpěv osmnáctý

 

Emancipace – strašák moderní doby. Emancipace každého od všech – tak byla nastolena rovnoprávnost: nikdo není na nikom závislý, nikdo s nikým svévolně nespolupracuje. Koho je třeba ještě emancipovat? Osla od pána? Nebo snad vola od panovačné krávy? Na kom závisí štěstí pederastů? Jakých práv se nedostává ženám proti mužům?

Podle Karla Marxe proběhla emancipace židů tak, že se křesťané stali židy. Potom ale emancipace žen nemůže proběhnout jinak, než že se muži stanou ženami. Nakonec bude jako jedna žena švindlovat celá vesnice. Dokladem je dnes obsazení vládních postů takřka v celé Evropě – samá žena, plus příslušníci LGBT, zbytek sebranka transvestitů, zkompromitovaných pedofilů a zženštilých lokajů pánů peněz.

Ženy mají přednost především v silových resortech. Že by se tím staly méně násilné? Ó nikoliv, pouze pozbývají sílu, což je první předpoklad pro silácké jednání. Jen se rozhlédněme, kdo oplývá nejhalasnější siláckou rétorikou – ženy ve funkcích ministryň obrany, jinými slovy hlav resortů, z nichž se pomalu opět stávají ministerstva války, jako v dobách parlamentární emancipace buržoazie vůči feudální aristokracii.

Můj ty smutku, kam jsme to dospěli, když tu mezi sebou soupeří ženy, muži, pederasti a genderové měňavky jako hokynáři na rynku? Je na čase začít hájit diskriminaci – její výchovný, očistný a léčivý účinek na churavou společnost. Proč vládnoucí elity prosazují antidiskriminační zákony? Účel je jasný: Nakazit společnost mentálními bakteriemi způsobujícími rozklad tkáně na samostatné buňky, rozložit společenský organismus na prvočinitele bez organizace a bez sebezáchovných funkcí.

Žiji zcela odloučen od společenské reality v její vitální formě. Vnímám pouze vnější projevy rozkladu v podobě společenské plasmy sršící pozbývanou energií – její amorfní tříšť atomických interakcí, z níž se vytratil veškerý génius loci. Diskriminace? To sotva – emancipovat se už není od čeho. Vše se odehrává v rovině zvířecích instinktů.

Těch se ale člověku nedostává – myšleno v intencích udržitelného rozvoje.    

Autor Zoroaster, 19.02.2024
Přečteno 178x
Tipy 6
Poslední tipující: Krahujec
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Bohužel vše je přednastaveno geny a nikdo to nedokáže ovlivnit. Je to kombinace genů, které zapříčiňují občasné anománilie (nejen lidí) pro život a fungování. Prostě se narodíš a nemůžeš za to, že buňky, které se dělily v lůně matky neměly dokonalost a způsobily nemalé problémy pro všechny....i pro vesmír. Bohužel člověk je na jednom z nejnižších stupňů existence ve vesmíru...a to ve všem.

19.02.2024 18:54:21 | Krahujec

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel