Zpěvy nemilosti XXI

Zpěv jednadvacátý

Co určuje velikost národů? V dobách jejich úspěšné cesty k sebeuvědomění rozhodovala síla lidské mysli. Kdo byli jejími nositeli? Lidé zdatní a ctnostní, lidé, kteří nemuseli vytrubovat své myšlenky do světa, protože všichni, kdo měli nějaký společenský význam, k nim chodili na radu a jejich moudrost šířili po celé zemi.

Učitel národů Konfucius nabádal své žáky: „Ušlechtilý člověk zůstává ve svém pokoji – utváří-li své myšlenky správně, nemusí je zveřejňovat, dostane se mu ohlasu ze vzdálenosti tisíc li (čínská míle).“

Je mi úzko, když vidím, co se zveřejňuje dnes, jaké výtrusy mysli zaplňují náš veřejný informační prostor. A týká se to prakticky všech informačních kanálů: Veřejná média, internet, sociální sítě – rozdíl spočívá pouze ve výběru témat a cíle – koho mají omráčit, otrávit nebo zmanipulovat. Proto raději vůbec nesleduji masová propagandistická a desinformační média – pouze titulky webů hlavního proudu, abych k nim našel pravdivou odpověď na webech alternativních, nebo v ruském internetu. I tam však musí být člověk obezřetný a neztrácet kritický nadhled.

Veřejná jeviště politické scény – na mysl mi vytanula parafráze výroku socialisty a inspirátora mladohegelovců Bruno Bauera: Přetvářka, lži a pokrytectví, žádné tvořivé myšlenky nečekej, dokud politická moc bude vidět ve světovém řádu pouze glejt na své výsadní postavení.

A co sociální sítě? Veřejná nahota fyzická i duševní, produkty špatného zažívání, plevelné výtrusy okoralého jazyka, tendenční názory zející prázdnou, morbidní próza a plytká poezie ulice – nestrávené zbytky chodů popkulturních bakchanálií, jež atlantická stvůra nadmutá dolary pozřela a následně vyvrhla na evropskou pevninu.

A k tomu plebejská slabomyslnost – nechtěl bych se dožít dne, kdy nějaká lidově demokratická strana zavede všeobecný plebiscit. Do jisté míry fungovat může pouze demokracie diktovaná shora – v zájmu mocenské třídy.

Metafora malthuziánské nápravy: Hyeny doráží na šakaly, aby se vystříhali zabíjení a žrali mršiny. Prý tak ochrání přírodu před vymíráním druhů. Následná smrt šakalů připraví hodokvas hyenám. Vše legitimizuje environmentální kult smrti člověka, eugenika a legalizace eutanázie. 

A pak tu máme volání po nové evangelizaci: Spásu hledej v Božím království a vše pozemské zavrhni. Tvá smrt spasí Planetu a ta znovu rozkvete v pozorné péči nadlidské rasy. Neměl snad pravdu Kierkegaard, když tvrdil, že nelidskost křesťanství je dána absolutní nekompatibilitou pra-křesťanství se vším lidským?