Opravdová růže

Dívej!

Támhle ještě kvete - opravdová růže

Běžela k ní
Musela
Zabořit svůj nos mezi okvětními plátky
pak vydechnout
s úlevou a z vesela
"Voní! Stále ještě existují opravdové růže.."

Byla jako báseň
kterou nemusíš vždy pochopit
a nebo se v ní můžeš ztratit

Všechny ty maličkosti
který nedaly se uchopit
   jako povídání do noci
   její vlasy ve větru
   vůně která nelze nikam lapit

A když vyprávěla
o tom co ji zaujalo
kouzlo se světem se vždycky stalo

Rozzářil se sluncem
a hořel jejím nadšením

Byla jako moře
utopení v kráse
jako dobrovolné zatčení

A chtěla jenom někoho
kdo uměl by se
na ni dívat
s tím pocitem souznění

.. tak jako se ona dívá
na západy slunce