dialog zavřený v jedné puse

 

 

nač to svádět na rozpaky

prostě balím saky pa …

 

pako

ty seš pako

hned od začátku tak trapná

trapně neoriginální

 

blbosti mi šly vždycky lehce

 

lehce … v pořádku

ale především bys měla myslet o dost vzletněji

vypálit nějakou tou trefnou metaforou

 

lehce vzletně

aha... no tak

máchnout křídly jako moták

pochop(it) kruh na trase

při mých toulkách atlasem …

 

šmarjá… co mi to tady valíš za…

a nevaž!

hlavně furt nevaž!!!

zase utáhneš veršům smyčku a jak to dopadne?

 

slzu vzteku vtláčím přece

koutkům… jindy nebulím

a co zbyde cáknu k řece

do zobáčků břehulím

 

??? břehulím… škoda že nehulím

… sis tu smyčku utáhla snad kolem krku a mozku došel kyslík

 

aby ses z toho …

 … chtěla jsem letět nad mraky

než zatáhnu špagát pytli

i přes závan kloaky

křídla krátká neodchytli …

 

stop

končím s tebou 

tohle se nedá… totální magor

 

tak mě neposlouchej a čti si jinde...

u opravdových básníků

vím už od začátku

že jsem

totálně ztracený případ

 

*

až stíny duše

rozmáznu i s maskarou

do bludných kruhů očí

zbytečné chodit po stopách

protože ve víru vody i vzduchu

stopa je pouhým pojmem

pojmem pouze relativním

a tudíž

 

neexistuje!