Notně sprostá letní múza

Po noci dusné,
mlhavé ráno,
schoulená usne,
všechno mi dáno.

Tmavé má vlasy,
naďra ji kryjí,
obrazy krásy,
v paměť se vryjí.

Stékájíc kapka,
slaného potu,
jak piána klapka,
co rozezní notu.

V hudbu se slije,
zaplaví troud,
do žil mi vlije
zas silný proud.

Ptáci Tě probudí,
vítajíc jitro,
rosa Tě nestudí,
horké máš nitro.

Zvedneš se do kleku,
oko mé uvidí,
zákoutí dospělá,
která se nestydí.

Dík svému jazyku,
postavíš do latě,
oj mého vozíku.
Tvrdý je proklatě!

Jazykem rejdí,
po plodu dubu,
zve jej pojď vejdi,
a píchej … voodoo.

Přemlouvat nemusíš.
Neboj já pozor dám!
….
Lež jak věž zakusíš,
všude Tě postříkám.

Tohle je začátek,
řekněme předehra,
tam a zpět nazpátek,
hraje se tahle hra.

Roztáhni nohy,
ukaž mi zisky,
pohled pro bohy,
jakkoliv nízký…

Mezi ně zajedu,
ať víš jak zebe,
stokrát až dovedu,
do ráje Tebe!

Pozdravit ráno,
v chladivé trávě,
bylo nám dáno,
rosa vše smáčela právě.