Stíny smutku
Stíny smutku
Anotace: text je z minulého roku, dnes jsem si vzpomněla... :-)
Kolik vroucí touhy a teskných přání
s večerem bloudí
po zčernalém nebi
Ten
na něhož čekala jsem
nepřichází
nad obzorem táhlá mračna plují...
~
Tím či oním trápím se
snad pro opuštěnost naděje
a z oblohy déšť se lije
jakoby byla bezedná...
až paprsek slunka
zčistajasna
mou mysl k úsměvu rozechvěje
k obzoru bílá husička vzlétla...
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
tisíckrát opakované nejdrobnější laskavosti mají tu největší hodnotu...
04.10.2015 21:04:40 | zelená víla
Ano, vnímám velmi podobně, to je moc krásný komentář, vážím si Tvého zastavení u mého textu, Zelená vílo, děkuji :-)
08.10.2015 22:13:33 | Helen Zaurak
...i špetička naděje,co zůstala schovaná v záhybu malé kapsy,pomůže...
ochutí přítomnost jako vzácné koření pro dobré zažití....Helenko,Tvé verše
mě oslovují,uvádí do zvláštního klidu,i když někdy bývají smutné......Ji./úsměv/
03.10.2015 11:01:07 | jitoush
obloha je sice bezedná...ale to neznamená že si světlo nenajde cestu...
02.10.2015 12:13:51 | enigman
když opustí Tě naděje
je všechno stále stejné
bledé smutné šedivé
vlastně...
...beznadějné
01.10.2015 21:16:21 | Nikita44