konec

nikdy nezapomenu na to, jaký úsměv jsi mi

dokázal na tváři vykouzlit.

nebo na to, jak jsi mě pokaždé doprovázel 

v zimě domů, když jsem se bála chodit sama 

po tmě plnou sněhu.

taky nezapomenu na to, jak jsme spolu chodili

po škole do kavárny nebo se jen tak projít městem.

víš... bylo mi s tebou fakt dobře

měla jsem konečně pocit, že mě má někdo opravdu rád

jenomže to byl pouze můj pocit

nikdy jsi mě neměl doopravdy rád, vždy jsi měl rád

moji pozornost, kterou jsem ti dokázala dát.

ničil mě tvůj pohled na ostatní holky,

protože pokaždé jsem měla hrozný pocit nedostatčnosti.

možná to tak mělo dopadnout,

ale jediné, co si momentálně přeju je,

abych na tebe mohla zapomenout...