Duše pouštního kočovníka
Duše pouštního kočovníka
Anotace: Drobné nahlédnutí do mých "Pokusů o současnost"
Sbírka: Pokusy o Současnost
Vyprahlou pouští vezmu tě na procházku.
Kde už jen sukulenty připomínají zbytky života.
Kde přežití jednotlivce visí na vlásku
A o oázy bojují kmeny berberů.
Kde šavle coby záblesky mysli
Tínají horký vzduch a skřípají o písek.
Duny se převalují. Prameny vyschly.
A vody je k přežití skutečně pomálu.
Ta mrtvá zem je mi domovem.
Křížím ji s karavanou velbloudů.
Poslední společenství hledající zřídla.
V zemi kde supi roztahují křídla
A čekají až slunce vyčerpá i nás.
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Skvěle napsáno
a jo, je to drámo
ale kdo tohle vydrží a přežije
ten sám sobě je pramenem a napije
se z nitra
aby přežil nejen to těžké "dnes"
ale i každé "zítra"
Líbí se mi tvé "pokusy o současnost" - dávají možnost se zamyslet:-)*
03.04.2025 22:18:43 | cappuccinogirl
Povedená pohlednice. Přilípnu i známku*
03.04.2025 11:48:26 | šerý
Náhodou, supi jsou fajn. Viz Mauglí :)
Ovšemže vím, je to myšleno symbolicky...
03.04.2025 07:13:13 | Anfádis
pouštní bojovník - se myslí jen tak nevyčerpá!
má výjimečnost, zocelení a z jiných Zdrojů čerpá :)
*
je to opět nádherné! i takový je život - drsný a kouzelný zároveň
03.04.2025 06:12:40 | šuměnka
