Anotace: přestávám pochybovat, že věci zůstanou stejné
Stačí, abys přišel a já
budu sama sebou,
rozkvetu i v zimě,
vážně,
vždyť víš, že
oheň nepálí a voda není mokrá,
všechno to víš,
vidím ti to na rtech,
jak si je olizuješ,
jeden prst po druhým
lámeš
mě v pase smíchy až mám pocit,
že
nejsem zas tak jiná,
když mám tebe,
dívám se jen na prsty u nohou,
které míjím, když vstávám
z patníku chodníku
sebral jsi mě,
když
jsem se sebrala
a přestávala pochybovat,
že hvězd je konstantní počet.
Krásně lehce lámaně napsaná s obrovským významem, zaujala mě, děkuji za pěkné počtení :)
16.10.2014 15:13:58 | Lioness
Děkuji za nalezené toho významu a krásný komentář, vážím si toho:)
18.10.2014 15:18:17 | Skořicová princezna
"z patníku chodníku " mi tam trochu nesedlo, ale je to jen drobnůstka :)
01.06.2014 19:24:53 | Hesiona-Essylt
Povedená, střízlivě a přitom nenásilně a s lehkostí procítěná, ryzí - svěží jak vlahý podvečerní vánek... :-)
29.04.2014 17:48:39 | Amonasr
Miluji, když báseň veskrze o lásce chodí okolo, nepřeslazuje, nepřesrdcuje, nepřeláskuje - prostě nesnaží se podbízet čtenáři, kterému tím poloatizmem dává najevo nedůvěru v jeho schopnost dekódovat sdělení mezi řádky. To sdělení mezi řádky je to, co tuto báseň dělá krásnou.
29.04.2014 16:27:40 | aravara
Co to s námi ti chlapi vyváděj... děkuju, jako by to bylo o mně. Občas se také nalézám až když jsem nalezena :-)
29.04.2014 14:24:30 | Pamína