Chci svého bratra!!

Ukaž mi která cesta mě k tvému srdci zavede..

Kouzlo Vánoc společně s roky se vytrácí,
z nepříjemných zážitků co proud pomalu odnáší.

rodinná pohoda, tradice a dojmy
jak kdyby zmizeli společně s proudy.

Plno nevyřčených emocí a laskavých gest
zastínil nejspíše hustý dým měst.

Pod slovem rodina představím si pár nejbližší,
kteří mě nenechají samotnou brouzdat se v nočních ulicích.

a když už nechají tak stejně vědí, že vrátím se domů,
tam kde mě chtějí.

Mrzí mě velmi, že jsem Vám přítěží,
je smutné že cizímu na místo Vás více na mě záleží..

Za zlé to nemohu nikomu mít,
zaplňuji díru v srdci s prostým přáním aby můj bratr o mě zájem projevil.

Nazvu to přesněji hněvám se na sebe,
mé narození způsobilo změnu v rodinné pohodě, zajeté koleje nechtěně rozházet.
společně s čápem, jenž přinesl mě ve špatný čas v období kdy místo klidu vládl doma spíše stres a strach.

Naprosto přesně vím proč mě nemáš rád,
nejsem jak on nemusíš se bát!!

já hloupá po tobě zpětně lásku nemůžu chtít,
když už první setkání nezapůsobilo na tebe tak jak má normálně u bratra být.

Ovšem můžu ti říct že v srdci mám díky tomu zarostlí klín,
strašně mě bolí už jen ta představa, že nenávidíš že už od mala..

přišlo mi zbytečné se jakkoliv snažit,
akorát bych to vše mohla ještě víc zkazit..

Omluvu nečekám, nikdy se nedočkám, chtít po tobě uznání je jak vločka sněhová,
jenž na dlani právě se pomalu rozpadá..

Je správná chvíle dostat to ze sebe,
věř mi či ne vzpomínka na tebe i přes to vše smutkem mé oči zalije.
V čem jsem ta horší, a proč zrovna já? může za to můj otčín?
a nebo snad jen nějaká chyba ve mě schovaná...

Je to tak silné že nemohl jsi to alespoň potlačit?
a ne mou dětskou duši do kouta zatlačit..

Možná to pro tebe v tu dobu nebylo na místě, snažit se pochopit jak asi dítě cítí se

Chápu to, či alespoň se snažím, jinak bych nemohla v životě cokoliv začít.

Omlouvám se bratře můj, smím-li ti tak říkati,
lásku k tobě cítím stejnou jen mám pocit lehkosti.


nikomu tím neškodím, pouze se tak zpovídám,
ze svých zapomenutých dětských úzkostí co mi klidu nepřidáj.

Prosit, plakat a čekat v domnění že se to změní, bohužel 20 let doufám v mém tajném snění.
20 let stačí, reakce žádná tím si mi potvrdil že snaha je marná.

Díky ti za vše za dobré i zlé,
již nebudu rušit Váš život ač je to pro mě hodně těžké...

Tvá sestra