Anotace: ...
Všechno zlato podzimu
přízemní vítr rozfoukává,
sukně se lehce vzdouvá,
na nártu uvízl žlutý list.
-
Prstem maluji ve vzduchu křídla,
prostorem krouží
po nekonečnici barevných dní.
Letím!
od tebe ke mně
a znovu zpět,
sedám si na parapet,
klátím nohama,
cítím se dobře.
A proč bych neměla?
Za oknem
tvář
oči
dlaň
dech...
...letím... Helen, přeji Ti krásný a šťastný let. Moc líbí. ST. :-)
24.10.2016 03:46:11 | Iva Husárková
krásný vzlet je nad ten Boží svět...tra la laLALA..:-D* ST
23.10.2016 18:41:55 | Frr
To je nádherně veselý komentář, velmi jsi mě rozradostnil, děkuji Ti, Jiří Frr, tra la laLALA :-)))
23.10.2016 18:52:14 | Helen Zaurak
Já si naposledy na parapetu fotila svou holubici, přišla se na mne podívat,
tak nevím...
Hezky napsané. :)
23.10.2016 15:26:19 | Philogyny1
....vnímám z Tvých veršů vzletnou..."křídelnatou"náladu....
takovou tu momentální lehkost bytí.....A vím,že Ty za to v duchu
děkuješ.....sdílet....to je to štěstí.......krásný den,Helenko....Ji.
23.10.2016 13:00:16 | jitoush
Ano, Jituško, ze srdce Ti děkuji, mám radost z Tvého zastavení, a je to velmi blízko tomu, jak vnímáš.
Děkuji :-)
23.10.2016 17:49:42 | Helen Zaurak