na tvoji neviditelnou osobnost

někdo po mě chtěl telefon

a někdo jinej zas léky díky kterým na všechno zapomene

reju si pátou gumičku do ruky

a nadávám s ostatníma na život

na práci nedostatek času 

na málo peněz hnusný obědy

a v noci před kostelem s Martinem zapaluju jednu od druhý

říká mi jakej by byl svět kdybych přestala

kdyby jemu nebylo třicet devět

a moh by něco víc než dotek tváře na tvář při příchodu a odchodu

ukončete výstup a nástup dveře se zavírají

říkám mu a směju se do svý třetí promile

zítra ráno v práci se mě na odchodu dotkne

jen tak letmo rukou na loket řekne čau klukům a

půjde spát do svýho vlastního domů svý vlastní postele 

večer na facebooku napíše spoustu sraček

mezi usměvavý oči tvýho bledýho obličeje

a další marnej pokus Karolíny přiznat se že je lesba

někdo po mně chtěl telefon

a někdo jinej zas léky

každej něco chce