Eta-Aquaridy
Eta-Aquaridy
Již dávno, dívka s dlouhými vlasy,
dětský pokoj, velká okna jsou oči,
pečlivě hlídá paprsky zapadajícího slunce,
než soumrak schoulí život do peřin.
Stmívá se.
Obléká kabátek, vybíhá ven,
do parku mezi vysoké stromy, některé ještě bzučely...
Noc jako labuť černá rozžíhá tisíce světel a luceren.
Září na nebi i v očích té holky.
Vyhlíží přátelství mezi hvězdami.
Je nezkušená, neví, že v místech, kde tryská smích,
bývá i studnice se slzami.
_
Čas vyvrásnil v tabulovou horu,
kam až se rozpíná,
osamocena,
dívka,
dávno žena,
zvedá prosebně ruce k nebesům,
prach Mléčných hvězd padá...
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
každý tam hluboko uvnitř ,je tím malým vystrašeným dítětem,které sní o hvězdách.
Plno ("věcí") padá aby zmizelo a zas obohatilo to nové...
02.07.2020 22:32:29 | Danger
Milá Helenko, to je pěkný příběh a trn konec je hodně citové až do nitra, jak zde píše jitouška. Moc pěkná báseň. "ST" ;-)
03.05.2020 21:00:27 | jenommarie
.....Helenko milá.............vnímám hlubokou opravdovost,za kterou je skryto mnohé...
Tvé verše vždy s něčím "pohnou".....někde uvnitř rozjitří a pak pohladí...
.....ano....jako když milující člověk pohladí beze slov své dítě....
...jsem tady a ochráním Tě,nebo muž svou ženu,bratr svou sestru,přátelé sebe navzájem... to spolehni se....cítím mnohé,ani nemohu vyslovit,netřeba,je to niterné, intimní.............Ji.
03.05.2020 17:31:16 | jitoush
Milá Jituško, je těžké volit slova jako poděkování k tak vlídnému komentáři, kterého se mi od Tebe dostalo. Připadá mi, že i Ty jsi tou dívkou z textu, která ví, co potřebuje, co je láska a co pro člověka znamená přátelství...
S pokorou Ti děkuji, Jituško, dojímáš! :-)
03.05.2020 18:39:02 | Helen Zaurak
to je dojemný obraz přesvědčivě expressivní-líbí se mi Helenko :-D* ST*
03.05.2020 16:17:49 | Frr
Milý Jiří, jsem vděčna za tento Tvůj komentář, ze srdce Ti děkuji.
03.05.2020 16:19:57 | Helen Zaurak